Něco o mě

Na základní škole jsem si myslela, že budu architektka. Při výběru střední školy jsem si tím ale najednou nebyla úplně jistá a pokračovala jsem radši na Gymnázium v Chebu, abych měla více času se rozmyslet. Při výběru vysoké školy jsem však stále nevěděla. Rozptyl jsem měla široký, od učitelky češtiny a dějepisu, přes fyzioterapii až ke stavařině. Nakonec se rozmyšlení nekonalo a po gymnáziu jsem směrovala svůj život do stavařiny - na ČVUT v Praze, kde jsem zakotvila na 3 a půl roku. Na škole byla stavařina super, ale v projekční kanceláři jsem nakonec zjistila, že pro mne nebyla tou pravou volbou, sezení u stolu mě ubíjelo a ničilo.
Lidské tělo mne však fascinovalo vždy a od dětství mě masáže i sport bavily. Babička mne masírovala už když jsem byla malá holčička a já jí to vždy s radostí oplácela. Postupem času jsem zjistila, že architektura je mým zájmem stále, jen už to v mém profesním životě nebude ta stavařská, nýbrž lidského těla. 
Stejně tak byl v mém životě od malička pohyb, ať už sezónní - v létě kolo, tůry, inline brusle, tenis, plavání, potápění, v zimě lyže, snowboard, brusle... a nebo ten dlouhodobý, což pro mne bylo přes 10 let karate. Dodnes z něj čerpám, odnesla jsem si jak znalost stretchingu, kterou při józe a dalším vzdělávání neustále prohlubuji, tak i práci s tělem, dechem a jednotlivými svalovými partiemi při trénincích. Vím, čeho je lidské tělo schopné, když se dotyčný rozhodne a taky vím, jak ho podpořit.
Neustále se vzdělávám, abych mohla podávat čím dál komplexnější, celostní poradenství, při kterém po diagnostice propojuji manuální terapii s tréninkem a tolik opomíjeným, ale velmi důležitým (a mým oblíbeným) stretchingem.